ZA HROB.

Otakar Auředníček

ZA HROB.
Z těl mrtvých pěvců vyrůstají révy, na kterých velké, vzácné hrozny zrají, tak mrtvých srdcí nedoznělé zpěvy v ohnivém vínu v novém lesku plají. Pak dav je vlije zlatých do pohárů a v třeštění se dá tím kouzlem vína. Tak básně účinkují v jiném tvaru. Však jako na básníka, zapomíná Tenten dav na révy suché větve tmavé, jež na zdi staré v šeru parku kdesi vždy prolévají velké slzy žhavé, co mráz svůj chladný závoj na ně věsí. A já bych přál si, aby z mého těla těm hloupým davům trní vyrůstalo, neb alespoň jen hrozny trpké zcela, v kterých by víno nikdy nedozrálo. 74