SPLEEN.

Otakar Auředníček

SPLEEN.
Co činit? – Nuda. Večer níží se na ulice blátivé, mou síní stínů sbor se plíží, postavy spité, klátivé. A síň má, ta je rakev velká, v níž nadějí mých pohřben tlum, víc jediná již píseň nelká z mé choré hrudi k nebesům. Co činit? Mám snad verše čísti, v nichž moderních je nerves jed? Ty mými nervy stále svistí a srdce otravný je květ. Mám s Baudelairem tu noc prošílet neb při Chopina hudbě lkát, slavíky cítím v srdci kvílet, a místo mozku hvězdy plát. Neb v novou lásku snad se vrhat a ssát na ňadrech vnadných žen? Mně nemožno již víc se strhat, tím žárem mozek roztaven... 41 Těch vizte řadu podobizen, těm ženám do klína on vtek; z plamenů lásky velkých tryzen jen popel jest můj ostatek... Co činit? – Luny prs se chýlí ke rtům žíznivých básníků, jimž duší ve větvích v ráz kvílí sbor pobloudilých slavíků. Mám pobožnou snad báseň stlouci, by směl mne chválit kritik spád?... To raděj v duše své kraj mroucí já půjdu noc tu prozoufat! 42