SPLEEN.
Co činit? – Nuda. Večer níží
se na ulice blátivé,
mou síní stínů sbor se plíží,
postavy spité, klátivé.
A síň má, ta je rakev velká,
v níž nadějí mých pohřben tlum,
víc jediná již píseň nelká
z mé choré hrudi k nebesům.
Co činit? Mám snad verše čísti,
v nichž moderních je nerves jed?
Ty mými nervy stále svistí
a srdce otravný je květ.
Mám s Baudelairem tu noc prošílet
neb při Chopina hudbě lkát,
slavíky cítím v srdci kvílet,
a místo mozku hvězdy plát.
Neb v novou lásku snad se vrhat
a ssát na ňadrech vnadných žen?
Mně nemožno již víc se strhat,
tím žárem mozek roztaven...
41
Těch vizte řadu podobizen,
těm ženám do klína on vtek;
z plamenů lásky velkých tryzen
jen popel jest můj ostatek...
Co činit? – Luny prs se chýlí
ke rtům žíznivých básníků,
jimž duší ve větvích v ráz kvílí
sbor pobloudilých slavíků.
Mám pobožnou snad báseň stlouci,
by směl mne chválit kritik spád?...
To raděj v duše své kraj mroucí
já půjdu noc tu prozoufat!
42