TRHANI.

TRHANI.
Vy trhani, již ubíráte se kol zářících kočárů, zda prokletí či slzy máte v své duše chudém poháru? Kdy vidíte ty dívčí hlavy, jež mizí v krajkách brusselských, ty tváře, v nichž je úsměv smavý, co vaše bledší jsou než sníh?... Zda na těch malých ouškách zříte brillantů viset krůpěje, a pak již nic víc nevidíte, jen samých květin závěje?... Těch brilliantů jiskra každá vám hruď jak dýka probodá, vám z očí soptí sterá vražda, když vás tak dráždí náhoda. Vy trhani, v té děsné chvíli co máte v rakvích ňader svých, zda pomsta jimi vzhlíží, šílí, jak v klecích vztek lvů zuřivých? 88 Či v bolesti tonete žáru, již nestačí víc žádný kvil, jak zjev ten duše do poháru by roztavený kov vám vlil? Či stud chví zapadlými ňadry, kdy povozy ty mizí v ráz, stud za tu bídu, za ty hadry, jež žhavým retem líbá mráz?, Coco vámi chví, ó rcete, rcete, zda pomsta, stud, neb tichý stesk, že vaše vpadlé oči kleté tak srdcervoucí mají lesk. Vy, v nichž snad dřímou Byronové a Hugové, v továren kvil váš uspán duch, jejž v době nové víc nikdo k žití nevzbudil, Vyvy, již myšlének máte orly, snad v duši povždy zavřené, co hlupců dav kol planě horlí a žvaní fraze šílené, Vyvy trhani, v ulicích všude jež zřím jak živé kletby stát, horečné vaše oči rudé v své dušíduši cítím stále plát!... 89