HUDBA VEČERA.

Otakar Auředníček

HUDBA VEČERA.
– B. Hlaváčovi. –
Na ňadra hor den lehá zkrvácený co k skonu jeho zvonů srdce kvílí, v tmy clonu, již noc na mdlé kraje chýlí, jak mlhy země vzdechy jdou a steny. Vzduch výdechy je květů přesycený, v dne sklonu ptáci duše vypustili v směs tónů, jež se květům v kalich vlily, z nichž každý velkou slzou potřísněný. Hvězd zlatí ptáci v obzor nezměřený se rozlítli, slyš, zpěv jich nocí šílí; teď duše básníků svou mají chvíli, tmy koupel má jich zástup rozčilený. Kol mlhy vinou se jak nahé ženy, jež stíhá měsíce svit, motýl bílý, má duše v noci půvab zasmušilý se vrhá jako plavec opojený. V dne sklonu ptáci duše vypustili, co k skonu jeho zvonů srdce kvílí. Hvězd zlatí ptáci v obzor nezměřený, v tmy clonu, již noc na mdlé kraje chýlí, se rozlítli, slyš, zpěv jich nocí šílí.... Kol mlhy vinou se jak nahé ženy... 25