MĚSÍČNÁ NOC.

Otakar Auředníček

MĚSÍČNÁ NOC.
Tmy eben hvězdami je vykládaný, jichž mrazně plane průvod zasmušilý, ozvěna zvonů zní klekání hrany a v lůně nebe luny květ sní bílý. Květ luny zelenavou vůni dýchá a háje vil fosforem vzňatých plní; na černých jezerech labutě zticha jak sněhy živoucí hladinu vlní. A z nitra trosek náměsíční ptáci se koupat jdou v to moře fosforové, jež z luny proudí. Netopýři ztrácí se v stromy, v černé lesy korálové. Mlh víly vlají, luny jedovatá zelená záře rosu v opál mění, kraj mystická je báseň velká, svatá, jež náměsíčné žene v sešílení. 99