ZPĚV SLAVÍKA.

Otakar Auředníček

ZPĚV SLAVÍKA.
Noc protkána hvězd svitem, jak vdovy černý šat, – v to ticho s divným citem kdes z šera slavík pad. To na paprscích luny větřík splýval, to ze sna mluvil zvonek horských stád, to na jezero vlnách vánek zpíval, v květ rosy brillant zazvonil a pad. Noc protkána hvězd svitem, jak vdovy černý šat, – v to ticho s divým citem kdes z šera slavík pad. To mluvila dvou květů vůně spolu, to poupě růže rozvila se v chvat, to hvězda spadla s nebe v lásky bolu, to píseň polibků rty počly hrát. Noc protkaná hvězd svitem, jak vdovy černý šat, v to ticho s divým citem kdes z šera slavík pad. 67