VEČER.

Otakar Auředníček

VEČER.
– R. Kronbauerovi. –
Jak českých srdcí steré slzy žhavé hvězd krůpěje se chvějí v noci tmavé, nesmírně smutný ohlas pozdních zvonů ve vzduchu zůstal chvět pln smutných tónů. Chumáče bílých chalup nocí svítí, z nichž časem bdících psů zní dlouhé vytí, a vlna tmy se na kraj pustý vrhá, ten kraj svým smutkem srdce z prsou trhá... Za okny chalup zda pláčete zticha, neb zda vám z kronik zašlá sláva dýchá, neb v tupý spánek zda vám padá hlava? Jest jak noc hvězdami sny duše žhavá? Já v kraji smutku k vám se šinu blíže a náhle jak zřím na rozcestí kříže, tam v tělo matky, jež se pod mnou klene, to zdají se mi dýky zaražené... 30