MĚSÍCI.

Otakar Auředníček

MĚSÍCI.
Když v kadeř stromů spících hvězd na sta napadlo, ty vzplaneš, milujících ohnivé zrcadlo. Ty vzácný květe bílý, z nějž básník ssaje dech, kdy ptáci něhou spilí vzdychají po sadech. A jako na vše krásné i na tě vyje pes, ty záříš, lesk tvůj hasne až v nekonečnu kdes. Nad lidskou bídou žhavá ty slzo z božských řas, jež v noci roucha tmavá, na věky skanula’s. 92