POSTAČÍ.

Otakar Auředníček

POSTAČÍ.
Hvězd několik, kus země u nohou, kus české země – a to stačí až k slzám pohnout duši ubohou a celou noc tu probdít v pláči. Kus minulosti dávno pohřbené, kde lampa upomínek plane, to postačí, a srdce vzpomene zas chvíle slávy marné, zašlapané. A pak, když všecko s mládím zašlo již, na rány, zašlé stíny nám postačí jen z latí sbitý kříž a kus té české hlíny. 76