ZVONŮM VÁNOČNÍM.

ZVONŮM VÁNOČNÍM.
– J. Braunovi. –
Ve vás jsou skryty tužeb miliony jak zníte v daleký a teskný klid tak hluboce – ó modlete se zvony, ó modlete se za ten český lid! Váš zvuk zní tím, co srdce lidské tají, horoucí prosba v tónech vašich jest – čím ruce chudiny se pozvedají, tím voláte do nesmrtelných hvězd. Když zazníte v šeř sladkou svojí zvěstí i žebrák nejchudší tu v ňadrech svých pocítí kousek ztraceného štěstí, cit závisti mu náhle v srdci ztich. A český sedlák – ten se modlí s vámi a věří v blaho vlasti bědné tak... ó zněte zvony, zněte krajinami – jak na ně padá věčný, černý mrak! Mé srdce s vámi vždy se vřele modlí za národ ten, jejž rukou krvavou tisíckrát na kříž utrpení vbodli, až nebe vzplálo rudou záplavou! 33 A znějí ve vás českých srdcí stony, kdy všude tma a žádný, žádný svit – kéž nezní marně! – Modlete se, zvony, ó modlete se za ten český lid! 34