LETNÍ NOC.

Otakar Auředníček

LETNÍ NOC.
Jak srdce vyrvané ve mracích zívá, svou roní krev, jež v jezer hloubi splývá, to slunce mrouc jak hrozná rána živá. Jak duchů dech se mlha na zem schvívá. Je zvonů hudba zvláště sladká, tklivá, očima hvězd se noc juž na zem dívá, jak nahých, světlých žen mlh plná niva a paseka je, u níž slavík zpívá. Je květů vůně těžce opojivá; za takých nocí hluboce se snívá, vše velebné, co hloubi duše zrývá, kol zní jak melodie sladce snivá. Pak harmonie divá duší znívá, vír mlh ji rozechvívá, vábí, kývá, kdy noc tak velká bývá zádumčivá a hvězd vždy více mívá jak se stmívá. 43