PTÁCI.

Otakar Auředníček

PTÁCI.
Kdes v pralesích u jezer safírových jsou zvláštní ptáci, jichž hlas stříbrný je, jichž rod z paprsků luny fosforových prý žije. To nejsou ptáci, jsou to duše bludné těch básníků, již záhy sešíleli, již nervosní se v noci mrazné, trudné v snech chvěli. To ptáci jsou, již nikdy nezmírají, již po smrti své ssají visiony a kadence, a náměsíčné lkají vždy tóny. A mé až srdce vylká píseň slední a roztrženo kdesi vykrvácí, kéž mezi vás nad svět ten vzletne všední, ó ptáci! 48