MRTVÁ VŮNĚ.

Otakar Auředníček

MRTVÁ VŮNĚ.
Při vějíře tvého parfumu, jenž voní dlouhých deset let, na onu vůni vzpomenu, již z ňader tvých jsem cítil chvět. Tu opojnou vůni vějíř vsál v svůj těžký hedbáv vybledlý, by ji tu vál, když prchly v dál ty ručky, jež ho pozvedly. A růžových, lehkých figur shon, rej amorettů rozmarných v svých barvách vždy má bledší tón a sešlou něhu věcí mdlých. A jenom ta vůně vane dál a dráždí nervy stále víc, bych jed té vůně v slasti ssál, když vzpomínkám jde duše vstříc... 21