HUDBA NOCI.

Otakar Auředníček

HUDBA NOCI.
Květ zlatý měsíc nad hor svah se chýlí, noc zvolna jde, jí slavík v klíně kvílí, a tóny jeho v květů kalich vlily se jako perly, jež by víly pily. V té chvíli vzplanul luny opál bílý v květ sněžné růže, po němž básník šílí, ten zbylý z romancí dob zasmušilý trubadur, jemuž naslouchají víly. Noc pílí v kraj, jenž luny světlem spilý, a milenci v té chvíli spějí k cíli, a skryly hvězdy a se ponořily do jezer, v nichž pak žily dál a snily. Noc pílí v kraj, jenž bílý světlem spilý se chýlí v jív, mlh víly, s jichž rtů kvílí zpěv milý. Luna chýlí srp svůj bílý nad čelo noci, která spěje k cíli. 37