MODLITBA.

Otakar Auředníček

MODLITBA.
Noc hluboká na svatou českou zem ukládá věnec nesmrtelných hvězd, zem rodná spí, klid v drahém srdci svém, a každý povzdech rosnou perlou jest. I český lid se v spánek ukládá, a v rány hrozné tichý smír a klid a hvězdná záře zvolna upadá, že netušíš kol tisíc srdcí mřít. V tom velkého cos chvěje noční tmou jak cepů dunění a pozdní zvon, a letí k hvězdám s písní hlubokou, již šeptá nyní retů milion. To český sedlák teď se modlí v snech za rodný kraj, jenž staletí již klet, ta modlitba jak velký, svatý dech, jak anděl bílý klesá v hvězdný svět. Je čistá jako poraněný pták, kteréhož pláči nikdo neodolá – a přec ten lid náš, v slzách drahý zrak – tak staletí již marně k nebi volá! – 11