NA RUB SVÉ PODOBIZNY.

Otakar Auředníček

NA RUB SVÉ PODOBIZNY.
V té podobizně je mi lichoceno, svou nevlídností moje tvář vždy mrazí, zde na obraze cizí úsměv sází se na mé rty, vše zcela překrouceno. Až tělo moje bude pohrobeno, kdos uzří ji a pozná hrozné srázy, jež kryje úsměv ten a smutnou frazí zavadí o mé všední, mrtvé jméno. A řekne: On byl snílek potřeštilý a mezi života vlet kruté mrazy jak opozdilý bludný motýl bílý. Byl pták, jemuž dav křídla srazil v letu, své mládí zahodil, jako když hází kdos na zem dokouřenou cigarettu. 86