HROBY PŘI MĚSÍCI.

Otakar Auředníček

HROBY PŘI MĚSÍCI.
V stříbrné moře sporá tráva žlutá hřbitova mění se, to čaruplný je pohled úchvatný, a hroby staré jsou moře toho bílé, tiché vlny. A kříže černé do tmy smutně trčí, to stožáry jsou lodí, které v moři juž tonou dlouhý čas, a jenom stožár nad vlny hltavé se smutně noří. To smutný obraz krásy neskonalé! A hroby v stříbře luny tiše plají, to vrchy Alp jsou neznámého světa, jež nad zemí se tady pozvedají. A vstoupit na ně noha má se bojí, neb pohled dolů v propasť možný není, jen na ty hřbety hor cizího světa své perly měsíc řine v tichém snění. 31