Sanice.

František Serafínský Procházka

Z dědiny letem jako dva ptáci(X4f) před mi za mi luč pláň(D4m) Kostel vížka v sněhu se ztrá(X4f) seveřík žemi bar nám skráň(D4m) Nehyb topol v jí svém (X4f) pod nohou ptáka upustí k zemi(X4f) v démantech jiskří led(D3m) Zdá se mi tak bych v němém tom klidu(X4f) přes ledy útrap života du(X4f) s tebou teď uletěl v svět(D3m) tvé srdce slyše ti jen tiše(X4f) a zníti rolničky(D2a) v jejich zvuku jednom a stálém(X4f) na hrudi svo mnes nechala snít(D4m) Ó dra víš li vzkřikl jsem lem(X4f) vždyť to tvé srdce mi přestalo bít(D4m) a jenom ce divmi tony(X4f) cinkaly v sluch mi rolničky ony(X4f) odevšad s po a s cest(D3m) Kolem nás mlha še dřív prázd(X4f) chvěla se jimi jak čapka blázna(X4f) když jimi pošita jest(D3m) Co letlo tu hejno vran znělo stejno(X4f) jak ži rolničky(D2a) Pan farář ze vsi kmitl se kolem(X4f) poles brada i jeho pes(D4m) Kam jsme to dra zbloudili polem(X4f) Kažmu vidím jak k čapce se snes(D4m) rolniček přízrak titěr ma(X4f) Přisahat chci by tudy se brali(X4f) co li ve svě dnes(D3m) kažmu zřel bych vat se s hlavy(X4f) zvoneč obrys tajem žva(X4f) jež kýs tam zasil běs(D3m) I na tvém čílku zřel jsem v tu chvilku(X4f) vat se rolničky(D2a) A byl to zrak sklona ke mně(X4f) jak planých přízra v pomocnou stráž(D4m) tys kolem krku ovila jem(X4f) mi hebkou a teplou v obje paž(D4m) Nehyb topol zachvěl se hle(X4f) a z blízka jak by vmísil se hle(X4f) v rolničky veleb hlas(D3m) Tvé srdce zvonem říci mi chtělo(X4f) co v jeku ži zve nám čelo(X4f) čím jako v básni žijeme šťastni(X4f) ječí rolničky(D2a) Mezi sněhy v mrazu v ledu(T4f) kde se k řece klo sráz(T4m) co se kvě je hledu(T4f) ží chrp i sedmikrás(T4m) Pokud říčky plocha úz(T4f) ztrnu teď kluzká(T4f) stačí v šíř i na dýlku(T4m) jak by v mihu kde z jihu(T4f) slelo se motýl(T4m) Drob líčka ží hoří(T4f) ze rtů stá zvo smích(T4m) do sněhu kdy v žert se vnoří(T4f) kopa ruček zarudlých(T4m) aby mžikem do zad v čelo(T4f) v obloucích se rozlelo(T4f) stříbrných sto lás(T4m) hezky z oka svého soka(T4f) tre li kdo o sázku(T4m) Než se nadám jaro ma(T4f) střelou blíže přile(T4m) V bok i vzadu moje sa(T4f) již jsou v jeho zaje(T4m) Při sanicích kde se stačí(T4f) přikrčí se přimkne stlačí(T4f) smějíc se pak potichu(T4m) zato k všemu ješ mu(T4f) huňamu kožichu(T4m) ti jaro stále zkvet(T4f) v nejchladnější ji(T4m) nikdy jak v té chvilce svět(T4f) nebylo mi tepleji(T4m) Za mráz vždyť co fičí polem(T4f) by nebylo pro svět kolem(T4f) tuchy jara jinačí(T4m) vaše ce sace(T4f) nahradit je postačí(T4m) S bílých žek co se tyčí směle(T5f) z níz mlhy v neprůhlednou běl(T5m) na kříže a sloupy osiře(T5f) proč tvůj zrak teď truchle zaletěl(T5m) Ve spleti ty křižovatek me(T5f) od sta let již nachýleny (T5f) jak by čehos neznáho stráž(T5m) A proč husto jich tak mne se ptáš(T5m) Snad že proto aby zažehval(T5f) tajem jich a posvát zjev(T5m) s klasných burných vichrů val(T5f) sutek změť a žhavých bles řev(T5m) Snad že proto aby oráč chu(T5f) nežli radlo sklo klek si tudy(T5f) nebo se snopem kdy zve páž(T5m) Zdali proto mne se dra ptáš(T5m) Ne Však aby po půl ku den(T5f) viděl stále krutou du svou(T5m) stej trp tvoje utrpe(T5f) k pomstě v nebe strmět před sebou(T5m) Aby v pluhu než jej ruce zvednou(T5f) k svo práci util přec jednou(T5f) krvavých těch kos a ce hryz(T5m) z nichž krom pout jej so ukul kdys(T5m) Co díš mi o štěs Tu viz je zblízka(J5f) jak světlou pruhou přes cestu nám blýská(J5f) z maho okna v jasném přístěnku(J5m) Dvě tváře vidíš lnou tak těs k so(J5f) jak patřily by k jed duši o(J5f) Co noc jim mráz jenž fičí po venku(J5m) Kolovrat ustal niť sklouzla s dla(J5f) on sotva zaslech stanout naše sa(J5f) Jsou sami na síňku ven vyšla matička(J6m) Rty nehovoří jenom oči planou(J5f) a ruka ruku hle milovanou(J5f) víš čím je ta chvilka kratič(J5m) Proč chvíš se Ha v tu zlatou prouhu světla(J5f) zkad jakás tma hlava se to vpletla(J5f) Zřím v ok stín nad berlou kři paž(J5m) leb ly měř ce okno stí(J5f) vous v jiskrách posypalo (J5f) a ze rtů procích zní otčenáš(J5m) Zda tušili ti dva tam ve svém štěs(J5f) že prá teď jim život nejblíž jesti(J5f) ten život šedin vráskovitých čel(J5m) aspoň pro tu hlavu v o chvíli(J5f) a pro ret chvěj i vous ním (J5f) jsem toho štěs uvnitř neviděl(J5m) Zavřete vrata k tomu poli smrti(J5f) jež smutku flórem pavuč ola(J5m) vichr nerušen list rve a dr(J5f) a pro mráz kober z něj na(J5m) Proč rušiti ho v usilovné práci(J5f) a sledy jeho stírat s úzkos(J5m) Nechť k jihu táhnou s keřů svojich ptáci(J5f) a do hnizd jim chlad se uhostí(J5m) pískem cest se žlu lis chvěje(J5f) a šus jen pod chod kročeji(J5m) odhale Pan se v lou směje(J5f) do lis kotoučův a (J5m) Nechť rybník zdá se šerou ranou ti(J5f) na le ze stále mokvaje(J5m) a kr čerstvější se mu sví(J5f) plod šípku ruho kol okraje(J5m) Chce se mi spát matka ze(J4f) Nač čidlem ji ze sna rušiti(J5m) Jsem zrana a chaba vzdychá tem(J5f) a koketou se nechce tušiti(J5m) V tom ša ztrhaném nám nejblíž sto(J5f) a v ranách svých a rmutu truchlivém(J5m) to člověk jest jenž v zápase a znoji(J5f) svých přelu se mo předivem(J5m) Snem prchla vesna že ptáci zpěvy(J5f) a hle vi lis podzimu(J5m) čím šil by se k no ves ne(J5f) neb věčnosť jedi ta schá mu(J5m) Rád maskou spokoje tvář si ha(J5f) jak zahradník vši parku podobu(J5m) však v duši stále vi jak je ma(J5f) se slávou svou již stoje u hrobu(J5m) Co moh co chtěl a k čemu sva žáry(J5f) ho vedly ži drahou vznešenou(J5m) vše praporu jen ztrha jsou ry(J5f) s nímž mar dral se v bitvu ztracenou(J5m) Zavřete vrata v jeho krok kdos zvo(J5f) Vnuk slávou pohrob jej osla(J5m) Zda víc je to než prázd ona kola(J5f) v něž tr roztočí list žluta(J5m)

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

117. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  3. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Zimní píseň. (Antonín Klášterský)
  5. ZIMA. (Josef Václav Sládek)
  6. None (Josef Kuchař)
  7. Duma o Meluzině. (Adolf Heyduk)
  8. VI. Smutno, teskno v širém kraji. (Herma Pilbauerová)
  9. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  10. II. (Beneš Grünwald)