Zimní píseň.

Antonín Klášterský

Je dosud chladno. Časem sněží, a pod sněhy jen najdeš mech, však na tvých ústech úsměv leží jak paprskový jarní šleh. Tvé oko se kams v dáli nese a svítí dlouhou řasou tvou jak blankytové zvonky v lese, když hledí štíhlou travinou. A na tvých prsou planou růže, dvě růže plní chladný vzduch, ta bílá, jak jen sníh být může neb čílka tvého čistý pruh. A druhá tmavou barvou svojí své sestře stíní lístků pár – vděk dívčí, ale k němu pojí se milující ženy žár. Přes mrazy a přes chladné sněhy ty růže kvetou za zimy, co musí tepla, lásky, něhy v těch prsou býti pod nimi!

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

169. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  2. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  3. VII. Co se děje v širém kraji? (Herma Pilbauerová)
  4. POHÁDKA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Noční výjev. (Eliška Krásnohorská)
  6. POD SNĚHEM. (Alois Škampa)
  7. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  8. V CHUMELICI. (Alois Škampa)
  9. Sněhulka. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Přadlena. (Albína Dvořáková-Mráčková)