Spící bystřina.

Adolf Heyduk

Spící bystřina.
Má spící zpěvačko, ty bystřino má lesní, což věčně budeš spát? Nuž aspoň ze sna hlesni, vždyť z klínu věčnosti se nové jaro rodí a zorarůžové své nohy v rose brodí. Půl nebe zdobeno je zlatým slunce nachem, a travin osiny, dřív sněžným kryty prachem, své hlavy vztýčené za jitra smavé doby nádherným křišťálem jak královny si zdobí. Ó procitni a viz, co vše se v lese děje; kde kvílel sever dřív, teď pohoda se směje, kde divý dupal mráz, teď motýl čile vzlétávzlétá, ó vzbuď se, radost měj zas z omladlého světa. Ó vzbuď se, vzbuď se už a zjasni hvězdy zraku, vždyť jaro rozkvete dnes modrém při soumraku, a ráno uvidíš, až k nebi zvedneš brvy, jak cudnou rozkoší tvář jeho rudne krví. 11

Kniha Cestou (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 34) (1903)
Autor Adolf Heyduk