Spící bystřina.

Adolf Heyduk

Má spící zpěvačko, ty bystřino má lesní, což věčně budeš spát? Nuž aspoň ze sna hlesni, vždyť z klínu věčnosti se nové jaro rodí a zorarůžové své nohy v rose brodí. Půl nebe zdobeno je zlatým slunce nachem, a travin osiny, dřív sněžným kryty prachem, své hlavy vztýčené za jitra smavé doby nádherným křišťálem jak královny si zdobí. Ó procitni a viz, co vše se v lese děje; kde kvílel sever dřív, teď pohoda se směje, kde divý dupal mráz, teď motýl čile vzlétá, ó vzbuď se, radost měj zas z omladlého světa. Ó vzbuď se, vzbuď se už a zjasni hvězdy zraku, vždyť jaro rozkvete dnes modrém při soumraku, a ráno uvidíš, až k nebi zvedneš brvy, jak cudnou rozkoší tvář jeho rudne krví.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

557. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  2. 70. Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce, (Jan Kollár)
  3. Lístku břízy. (Alois Škampa)
  4. None (Adolf Heyduk)
  5. Bez útěchy. (Alois Škampa)
  6. VEČERY V PODJAŘÍ. (Adolf Brabec)
  7. VODNÍK Z PLEKENŠTEJNA. (Adolf Heyduk)
  8. HOVOR S DUŠÍ. (František Kvapil)
  9. Návrat. (Adolf Heyduk)
  10. Jitro. (Adolf Heyduk)