Kdo víc.

Adolf Heyduk

Kdo víc.
V přírodě i v srdci vše se náhle mění. Jeseň krajem bloudí, já jdu za Jesení. Bloudím v širém poli, bloudím v lesním mlází, na cestu mi lípa zlaté listí hází. Na těch zlatých listech divná slova planou: „Hleď, jak ukrýváme půdu milovanou!“ Kéž s tvé duše padne také zdoba k tomu; či chceš méně dáti, než je dar těch stromů? 96