Kdo víc.

Adolf Heyduk

V přírodě i v srdci vše se náhle mění. Jeseň krajem bloudí, já jdu za Jesení. Bloudím v širém poli, bloudím v lesním mlází, na cestu mi lípa zlaté listí hází. Na těch zlatých listech divná slova planou: „Hleď, jak ukrýváme půdu milovanou!“ Kéž s tvé duše padne také zdoba k tomu; či chceš méně dáti, než je dar těch stromů?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

546. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hymnus jeseně. (Alois Škampa)
  2. V podzimní den. (Vojtěch Pakosta)
  3. Duma o zavražděné vesně. (Adolf Heyduk)
  4. 70. Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce, (Jan Kollár)
  5. Na studiích. (Adolf Heyduk)
  6. Pod sosnou. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  7. Sny a modlitby. (Adolf Heyduk)
  8. Pověsti národní. (Adolf Heyduk)
  9. XXIV. Jdu polem (Adolf Heyduk)
  10. Písně. (Adolf Heyduk)