Tak mám tě zas, zde viz své děti,
já hrozný prožila jsem žal,
cos srdce mé v své vášně vzpětí
té vlčici jsi zaprodal.
Zle zranila je, vkousla se v ně,
a nyní, ač jsi mně zas blíž,
ač kliden jsi a vesel zevně,
přec vím, že srdcem krvácíš.
Já také dlouho krvácela.
Ač smáli družka se i druh,
v mé duši velká rána zela,
již vždy o tobě šířil ruch.
A přec jsem všecko odpustila,
i jí tu spoustu dravčích vin.
Vždyť ve tvém srdci skryta byla.
Teď ukryj hlavu zas v můj klín.
57
Buď s námi v bídácké té psotě,
buď s námi – družný je náš lid!
A zahynem-li o samotě,
tož věčný míti budem klid.
58
POZNÁMKA VYDAVATELSKÁ.
Tato knížka měla vyjíti loni k 87. narozeninám básníkovým. Vůlí osudu vychází jako prvé posthumum. Přítomné dílo mělo v rukopisné zásobě, kterou mně básník svěřil k redakci a vydávání na podzim r. 1920, záhlaví „Cigánské melodie III.“ a obsahovalo daleko více čísel. Se svolením básníkovým dostalo se mu podoby, v níž vychází.
V Užhorodě v září 1923.
František Tichý.
59
OBSAH:
PROLOG5
ROMÁN9
EPILOG55
POZNÁMKA VYDAVATELSKÁ59
E: až; 2004
[60]