Různé dojmy.
Přijechal jsem skor
Slovač shlédnouť s hor,
čilo jsem vystoupil na Kriváň –
v raz oko se zjásalo, zrudla skráň,
však prs? – ach, prs byl chor!
Kraj to pěkný, juj!
Bůh ho opatruj!
kolem do kola samý skvost,
ach jenom chlebíka není dosť,
a lid ten není svůj.
Není, není – žel!
vrah mu nadešel,
jak číhař ptáče to ulapil,
do horské, chudičké klece ho skryl,
by k veselí mu pěl.
Obehnán a skryt,
ubohý ten lid –
hory – toť slávy veliký rov,
bouř – pohřební píseň je beze slov,
blesk k rakvi světla skyť.
Proč Slovák ten trest
tisíc let má nésť?
věru, již bylo by času dosť,
by pán bůh mu odeslal na milosť
konečnou lásky zvěsť.
16