Na dobré planetě.
Slovensko, milko má,
kdy tě zem počala?
„Když modrá obloha
zemičku objala.“
Slovensko, štěstí mé,
kdy jsi se zrodilo?
„Když zlaté sluníčko
po zemi chodilo.“
Slovensko, duško má,
kdože tě kolíbal?
„Stříbrný měsíček
čelko když políbal.“
Slovensko, srdce mé,
což se tobě zdálo?
„Že se hvězdičkami
nebe obsypalo.“
Slovensko, písni má,
čím tě napájeli?
„Tím mléčným jarčokem,
oblohu co dělí.“
Slovensko, dítko mé,
čímže jsou tě křtili?
„Perlami, co z rána
travičku pokryly.“
18
Slovensko, vílo má,
kdože byli hosté?
„To hejno kuřátek,
co při ránu roste.“
Slovensko, zlato mé,
co ti zavázali?
„Zpěvánky a lásku
do peřinky dali.“
Aj, do jaké križmy
zavinuli tebe?
„Z vlny těch beránků,
co spásají nebe!“
A jakáže byla
povijanu stuha?
„Aj, byla překrásná
sedmibarvá duha.“
Jaj! moje Slovensko,
na krásu těch darů
po celičkém světě
není tobě páru.
Však jestli pak také
srdénko tvé poví,
kdo ti do koupelky
penízek dal nový?
Ach žádný, pražádný,
zapomněli na to,
ach, snad celý život
budu nebohato! –
19