Trenčanské chaloupky.
Pramaloučké chaloupečky
kol trenčanských strání,
že bysi ta okénečka
zakryl svojí dlaní,
že bys mohl nízkým kochem
hleděť ke kozubku,
ba že bys ji odnes každou
jak ořešnou slupku.
Jdešli kolem po záprsni
a stanešli v kroku,
mile na tě mendel dětí
hledí při obloku,
baculatá líčka kryjou
prsténcové vlásky,
v ústkách plno usmívání,
v očkách plno lásky.
Avšak hlasli zvonkový tě
do jizbičky vloudí,
zjásá se ti před očima,
ba i v ňáder hloubí:
všecko se ti k srdci tiskne,
všecko se ti líšká,
plna přísloví a hádek
je ta malá chýška.
33
Tu pojednou na tě svitnou
tak čarovné oči,
že se v raz jak mlýnský kámen
tvoje hlava točí,
a zdraví tě tak dojemně
růžovitá ústa,
že myšlence po křídélci
z obou stran vyrůstá.
A ta letí domů, zpátky,
plna sladké ťarchy,
jako sivá holuběnka
Noemovy archy:
kéž okénce jenom chutě
každé otevře se,
vždyť nadějě olivovou
ratolístku nese!
34