Volání.

Adolf Heyduk

Zle je nám Tatrancům kolem kol, beťáři v pouta nás jali, sokolích srdcí peroutky do čista ostříhali; ach pro nás už ani ta slunéčka zář, pro nás jen nuzotou vybledlá tvář – bože, to zebe i pálí! Jindy, toť výskala radostí rodina tatranské síně, drobné se štěstí zmáhalo večer v lip košatých stíně; dřív Slovák jen myslíval sílu a květ – pravšecko zapadlo, plno mu běd, nuzotu hýčká si v klíně. Pomozte, kde jste kdo, juž je čas, shlukněm se jako ty mraky, v jarní když době pohrozí obzoru žhavými zraky – a ne-li, to po různu v národů svit vypláčem v krůpějích život i cit – a Slávy svatozář taky.

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

116. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Škoda Nitry. (Adolf Heyduk)
  2. None (Rudolf Pokorný)
  3. LÍPA. (František Odvalil)
  4. Ubožáci. (Adolf Heyduk)
  5. Jediná pomoc. (Adolf Heyduk)
  6. Vyloupené včelky. (Adolf Heyduk)
  7. RŮŽE POVÁŽSKÁ. (Adolf Heyduk)
  8. Poslání na Slovensko. (Adolf Heyduk)
  9. Dcerám Tater. (Eliška Krásnohorská)
  10. SLOVENSKU. (Adolf Heyduk)