Bystřická krajinka.

Adolf Heyduk

Bystřická krajinka pěkně si vodí, pánbůh k ní nejradší v zálety chodí; slunéčko nejvýše skáče v tom kraji, když v jaře skřivánčí píseňky zrají. Když ženka mrazivá zabírá stranou a nebe osvitne zornicí rannou, hned v krásu šatí se, růžemi dýše a páskou jarčoků ovíjí chýše. Mluva však zlatičká hyne tu, mizí; srdéčku mamčině Slovák se cizí, růvek ji hanobí, ubijí děti a kryje háďata lipovou snětí. Bystřice, Bystřice, je mně tě líto! Slovači pánbůh dal zahrádky tyto, řekl jí: Hodná buď, dobré dám chleby, za živa v Bystřici, po smrti v nebi! Však tvoje choroba pryč chleby metá, na jazyk sedá ti cizota kletá, srdénkem plaví se píseňky leklé: sprav se, sic uhoříš v maďarském pekle! –

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

50. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Rudolf Pokorný)
  2. RŮŽE POVÁŽSKÁ. (Adolf Heyduk)
  3. LÍPA. (František Odvalil)
  4. XXXIX. Jak spanilé to sourozenky, (Vítězslav Hálek)
  5. Královna. (Adolf Heyduk)
  6. Bůh vám žehnej! (Adolf Heyduk)
  7. Sestry. (Adolf Heyduk)
  8. V HORSKÉ VÍSCE. (Eliška Krásnohorská)
  9. Drotaři. (Adolf Heyduk)
  10. Zkouška pastuškova. (Rudolf Pokorný)