Škoda Jiskry!
A nám se tu na Slovensku
věru dobře páčí,
nechybí nám tady pranic,
leda mléko ptačí;
a my žijem jako svatí,
vždy se o nás postarati
hodní páni ráčí.
Jaj, za námi v patách všudy
sluha z komitátu,
ostříhá nám tělo celé
od širáku v patu;
aj, což my jsme tací ňácí,
jenže na vzdor tuhé práci
nevybřednem z platu.
Vicišpan nám řeže jazyk
už od mnoha jara,
tomu nechce pod chvostíky,
ani naše para;
plivá na nás každou chvíli,
a za to ho urobili
na konsiliára.
151
Služný – ten je ke všem přímý,
jestiť chlapík hlaný,
jak nůž pana polesného,
broušen na dvě strany;
nám do rukou ostří podá,
sám má střenkystřenky, a tak bodá
vždycky těžké rány.
Fiškus – to chlap věru statný,
úřaduje leže,
nechce více dvacetníky,
celé kapsy řeže,
a paličkou nutí solně,
bychom dali dobrovolně
na dvojici spřeže.
Stoličný – ten mírný ještě,
péra, papír spoří,
přijdeli kdo na přísahu,
o svíčku ho moří,
kupuje ji v krámech všudy,
a ten její plamen rudý
na nose mu hoří.
Pisák? á, to šuhaj pěkný
jako motovidlo,
ani neví, kdy a kde ho
nebe na zem kydlo,
jestli pro kolky jde komu,
sladkou vodu nese domů,
ostrou jako šidlo.
152
A ten hajduk, chlap statečný,
ten se jenom zdobí,
když je gazda na podělku,
vše si přiosobí,
dobré víno i pečenku
i tu ponositou ženku,
a jak doma robí.
Jaj, což jsme my tací ňáci
na Slovensku hoši,
brzo budem jmění svoje
nosiť v ručném koši,
a ten dáme na ofěru –
ach, už dávno umřel věru,
Jiskra na Šároši!
153