Svůj k svému!

Svůj k svému!
Maličký šuhájek – na rameně dráty, kam se chudák béře z jara na pochvaty? Na sto hodin projde, na sto nebo dvě stě, chlebík si hledají zmozolené pěstě. Aj, v Čechách, tam blaze, tam dobré bezpečí, tam bratrská srdce a sesterské řeči! Ale jinde, věru, země lásky sirá, tamo se nežije, tam se jenom zmírá. – Nechoď jinam věru, šarvanče můj ladný, kde tvé sladké řeči nerozumí žádný. 160 Tamo bysi zvadnul jako list z javoru, z dálky přinešený do cizího boru. Zůstaň u Vltavy, tam jsou tvoji brati, a my jedny děti – tvé, slovanská máti! 161