Přijdou chvíle a pak časy.

Adolf Heyduk

Přikvačila k Peštbudínu zimničná choroba, přišla tam, když k sněmování dobu našla doba. Páni právě zasedali, a tu ona tady, ihned pánům chvatem řečí drkotaly brady: „Mívali jsme velkou bídu, nyní hojnosť máme, pomáhal nám Slovák zdatně: nuže, co mu dáme? Což mu dáme? pěkné věci: sloupy, kladky, pouta, nepůjdeli Maďarovi volně do chomouta. V háji naší národnosti musí být jen klečí, nebudeli máti klnouť Maďarovou řečí.“ – Choří páni, pozor dejte na zlolajná ústa, pohrdlému Slovákovi srdce v prsou vzrůstá. Živý oheň pravdy boží zmáhá se mu v oku, a šablenka z hněvu roste při ztepilém boku. Roste jedna, tisíc za ní – kmitnou v rukou chasy – přijdou, páni, chvíle rudé – pak – zelené časy. –

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

9. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 437. Když tu toho noha moje nechá, (Jan Kollár)
  2. 588. Z temena zas toho Čimborasa (Jan Kollár)
  3. Nebudeš míti boha mimo mne. (Adolf Heyduk)
  4. V Budapešti líp. (Adolf Heyduk)
  5. Odvážlivý pokus. (Adolf Heyduk)
  6. Něco extra. (Adolf Heyduk)
  7. Buďto – nebo. (Adolf Heyduk)
  8. O jak jsem nahrblý juž. (Josef Holý)
  9. Vzpomínka z cest. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Modrá krev. (Adolf Heyduk)