Připoj se!

Adolf Heyduk

Připoj se!
Větru závěj libý od horek se nese, bříza vlasy tříbí, javor vzhůru pne se, i ta sosna tiše temnou hlavou kníše na toho hřivňáka, sivku sivušáka, letnoucího s výše. Níž, v kyprém úbočí zlatá kráska vzrůstá, zperlené má oči, vůněplná ústa, líbezně do kola na ptáčíka volá: Pipi, ptáčík, pipi! pojďže, slzky vypí, abych ráda bola! [247] A ptačátko hodné rosné perly vsáká jako samorodné toho Tokajáka. Kráska tíže prosta od radosti vzrostá, pěkně se obléká – vždyť na jaro čeká útulného hosta. A jaro nelení; už skáče na luhu do zory zjevení u vil bělokruhu; objímá jich bočky, hopkuje v zátočky, nožkou svojí bosou, a zvonečky s rosou jsou jich vinné ročky. Hojže, čilo v strání, veselé to bryky!... z klinčoku k zdrávkání mají pohaříky; nálistničky, rožky pro ty bílé božky v dlaňky měsíc klade, a co sebou vláde, v tanci plete nožky. 248 „No, ty!“ drozd dí s hora, „pročže mlčíš v jaru? Jdi, urob z javora s dirkami fujaru, pustiž se do hraní v tónů přebírání; či chceš méně býti než ten národ kvítí a my ptáci v stráni?“ 249

Kniha Cimbál a husle (1876)
Autor Adolf Heyduk