Veselí.

Adolf Heyduk

Všecko zveseleno na poli i táni, příroda si sedla zase k vyšívání Slunečko jí svíjí rudozlaté nitě, jimi kypré luhy zdobí rozmanitě. Neunavně věru pílí její paže, v mezích chudobičky, v lukách blíštěk váže. Všecko veselí se nad těmi koberci, a radostí třepe skřivan svými perci. Pinka z buku hvízdá, pěnice ji notí, a čáp Brávo! klepá od komína s chotí. Od hor do hor čilo, veselo je všude, i milčo v srdečku skočnou sobě hude.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

104. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  2. BĚLA (Adolf Heyduk)
  3. Děvuška z hor. (Adolf Heyduk)
  4. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  5. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  6. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  7. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  8. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  9. LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (Karel Dostál-Lutinov)
  10. Podkřovka. (Adolf Heyduk)