XXIII. Jarní zázraky slunce!

Adolf Heyduk

XXIII.
Jarní zázraky slunce!
Jarní zázraky slunce!
Tekuté zlato proudí vesmírem, hází zlaté krůpěje své krve v kvetoucí život květin; ty kývají hlavou. –
Uléhám v trávu; tisíce bílých gnomů obskakuje mne, klepe mi na čelo, hladí mi líce, líbají mi planoucí rty. Hledím v modro nebes, je mi blaze; v uších mi zvoní drobné zkazky radosti a štěstí. – 31