XXV. Růže už kvetou a snětí

Adolf Heyduk

XXV.
Růže už kvetou a snětí Růže už kvetou a snětí
kde které nadějně raší, z bujného na nivě setí vesele skřivan se vznáší. Přes mlžnou, nevlídnou chmuru v jásavém líbezném plese vesele vylétá vzhůru, zář slunce na křídlech nese. Skřivánku v zpěvné své vzruši, až zase vzlétneš tím luhem, na křídla vezmi mou duši, přej jí být chvilku svým druhem. Ráda by na konec zpěvu, zbavena bázně i trudu, bez zášti k lidem a hněvu padla zpět na rodnou půdu. 34

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk