XXXI. Vyšel jsem z domova;

Adolf Heyduk

XXXI.
Vyšel jsem z domova;
Vyšel jsem z domova;
do pouště zanesl mne život do zpousty navátého písku; byl jsem bez útěchy, jen někdy přelétavý pták ozval se nad mou hlavou.
Ze všech stran sbíhaly se ke mně starosti. Ostřím péra, zabodl jsem jednu po druhé, odkopl jsem mrtvoly, toužil jsem po chvílích blaha. Nenadále přiletěly, jako motýli; prohlížel jsem si je, leč křídla jejich byla propíchaná. 40 Každé bodnutí v prvé starosti objevilo se na jejich křídlech. To mne bolelo. Odlétly rychle z hněvu, že jsem je všetečně prohlížel. Zas jsem byl sám a písek se sypal kolem. 41