XLIX. Louka je prohřáta,

Adolf Heyduk

Louka je prohřáta(Na) noc je tep(Na) ulehám naznak do trávy(Na) vám se na nebes světla(Na) jež na modrém nebi zkvetla(Na) chám vol z hluboka(Na) vzduch nebes (Na) z bezu blíže potoka(Na) o hlavu mou (Na) I kráčím blíž(Na) Ve vody křišťálném (Na) lašku vesnic ly(Na) poslouchám chvíli(Na) jak vlna leskho rouna(Na) o mla la jim šplou(Na) Smě se děvčata v křiku a skřeku(Na) prcha přes mělkou řeku(Na) kry se hněva zlo(Na) mys že mám vinu(Na) že plašeny jsou doby(Na) ne že jaro to ro(Na) jež touhy a radosti v klínu(Na) vše vo k života nu(Na) když jeho sluneč ruka(Na) nám v pole a luka(Na) a pohoda noci še(Na) druž nás za ruku bere(Na) jež sem tamo s námi cho(Na) a za nos nás vo(Na) a ukazuje vzduš hrady jež se zem hrou(Na) a že jichž nelze dosáhnouti(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 1
Celkem veršů: 31
Neurčeno: 31 (100 %)