LIII. Mimo les volně si kráčím,

Adolf Heyduk

LIII.
Mimo les volně si kráčím, Mimo les volně si kráčím,
zlatou mě sítí ovíjí a výš se nese slunce; z lesa drozd k sobě mne volá. Mé srdce se při tom třese, oči se podivně kalí. Děd s vnučkou z města jdou domů, děvčátko rukama tleská, dědoušek hlavu mu hladí: „Andulko, dneska jsi hezká!“ Jdu mimo, dívám se na ně, dědečkem též jsem už dlouho, leč vnučky, ni dcerušky nemám; dumám, drozd teskní z lesa, volá mě třikráte z příče: Škoda, můj báčo, můj strýče! 68 Smekni, ať lebku ti hladí východní přítulný vánek, byli jsme také kdys mladí, klidný už hledáme stánek, výrobek ostrého rýče! 69

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk