LV. V polích kvetou slunečnice a máky,

Adolf Heyduk

LV.
V polích kvetou slunečnice a máky, V polích kvetou slunečnice a máky,
zpěv ozývá se odevšad, po louce táhne hochů řad: hrají si na vojáky. Na ramenou mají zbraň: hole, jeden z nich vesel zří v svět, hle, louka samý je květ, odvrh hůl a běží v pole. Větérek od jihu věje, na mezi růžný je keř, nač plašit po polích zvěř? „Lehnu si“ a hoch se směje! Uleh’ a v nebe se dívá, růže se na tvář mu kloní, z vesničky klekání zvoní – hoch blažen, cestou domů si zpívá. Znaveným druhům dech v prsou se úží, druh samotný na ňadrech nese si růži. 72

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk