LXV. S dceruškou lesního s maličkým bratrem

Adolf Heyduk

LXV.
S dceruškou lesního s maličkým bratrem
S dceruškou lesního s maličkým bratrem
v průseku potkal se mládenec, pozdravil; u ní stál, za ruku děvče vzal, panenku polil ruměnec.
Do trávy usedl hošek, usedl jinoch i s dívkou, mluvil jí o lásce přerůzné zvěsti, o věčnosti tichého štěstí: „Na věky budete mou!“ Opodál utrhl hoch šedivou pampelišky hlavu a foukl do ní co moh’. A lehounké šedé to chmýří odletem do všech stran míří. Život a štěstí! 83