LXIX. Úsměvné slunce

Adolf Heyduk

LXIX.
Úsměvné slunce
Úsměvné slunce
zlatými zalévá proudy kořeny mého vadnoucího srdce; zpěvná svěžest vniká v mé vyprahlé oudy, až k srdci dospívá a leskne se duše na korunce.
Je máj a všecko kvete a dere se mocí k světlu; krunýř mých ňader puká, a pod ním vyrůstá krvavý květ mé písně, tvá bílá trhá jej ruka a vplítá jej do temných vlasů, kde volá: Vítejte radosti žití! 87