LXXIII. Je červencový večer; jdeme z lesa,

Adolf Heyduk

LXXIII.
Je červencový večer; jdeme z lesa, Je červencový večer; jdeme z lesa,
 byli jsme veselí, srdce plesá; měsíček vázne v hlavách sosen i v krůpějích luhu, jenž zrosen. V příkopu vysokém sítí poletné světlušky svítí. Jak je to krásné! „Vidíš ty velké dvě, jasné, kol vysokého stvolu stále poletují spolu klidně a tiše, ne divoce a plaše, či jsou to spíše sdružená srdce naše, 92 jež pila z lásky zřídla a mají teď zlatá křídla? Řekni, co mníš, snad líp to víš!“ 93

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk