LXXXIV. Jarní noc

Adolf Heyduk

Jarní noc na bílých měsíce vlnách snáší se k zemi, z parku bolestně zpívá slavík svou rozkošnou píseň. Ta píseň volá mne ven. Po sadě bloudím v dumách, opojen ptačí jsem písní, duše má plna je touhy po písni jako je ona, již pták pěl v jasné té noci. Marně, vracím se, usnul jsem zanesen duchem, v neznámý písní těch rej, k zdroji, z nějž slavík pil kdys, vše jsem zapomněl, a když jsem procitl, byl jsem stár, z pohádky mnich.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

106. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOCTURNO. (Božena Benešová)
  2. V podzimní den. (Adolf Heyduk)
  3. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  4. BLÁHOVÁ PÍSEŇ. (Jan Červenka)
  5. OKNA VEČER. (Adolf Brabec)
  6. Má hlava kloní se, má hruď se třese. (Adolf Heyduk)
  7. Tak mám tebe plnou duši. (Jaroslav Vrchlický)
  8. 7. S trudem svým se vracím z doubí – (Václav Bolemír Nebeský)
  9. Na Chrudimce. (Rudolf Pokorný)
  10. Mrtvé lásce. (Josef Pachmayer)