I. Luhem jsem šel zajatý myšlenek mocí,

Adolf Heyduk

I.
Luhem jsem šel zajatý myšlenek mocí,
Luhem jsem šel zajatý myšlenek mocí,
teskliv jsem byl. Mdlý měsíc zasnouben májové noci na cestu stříbro mně lil; půvabný, letní byl to zjev.
Z daleka nesl se ke mně zpěv národních písní v líbezném davu, křídly mi tlačil na prsa hlavu, ve var chtěl přiměti srdce krev! – Na matku myslil jsem bezděky, jež při první mé děla písni: „Dítě, slyš, jinak se život vysní; opojíš-li se vínem zpěvu, raní tě závist dýkou hněvu, a smuten budeš na věky! 115