XIV. Slunko je venku i v síni,

Adolf Heyduk

XIV.
Slunko je venku i v síni, Slunko je venku i v síni,
s jabloní, jež mám tak rád, v krůpějích taví se jíní; neteř moje jala se Smetanu hrát. Padá to jak kapky ohně, padá to jak žhoucí slze: S milými v duchu květným jdu sadem, jdu s nimi lesem v šedavé mlze,mlze. Má žena v koutku síně z mé knížky si verše říká, jež má v klíně: Kol ticho – má duše však vzlyká. 140

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk