XVI. Sedím v besídce,

Adolf Heyduk

XVI.
Sedím v besídce, Sedím v besídce,
šťasten z kytice jarních květů, jež jsem si natrhal a vložil do vázy. Jak líbezně to voní, jak mile dýší ty ladné vzkazy Vesny; jak čisté nebe usmívá se mile, září mi v oči, zavírám je... Jsem v dalekých sadech neznámého velmože, trhám zase květy, nádherně voní, až se mi hlava točí. 144 Však hle, u nohou mých ohromná ropucha rochá, slintá mi na obuv ohavný hnis; chci ji odkopnout, slabá je má noha; ropucha poulí oči, chce na mne skočit. Jak je ošklivá! Pliv’ jsem jí v obličej. Prchá; budím se, přede mnou bídná jepice sviští: komár, jej rukou zabil jsem jedinou ranou. Zatím mi kytice opadala. 145

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk