XVII. Otecká louka u lesa

Adolf Heyduk

XVII.
Otecká louka u lesa
Otecká louka u lesa
plna květu. Ruce pod hlavou uléhám.
Slunce mí svítí v líce. Teplo. Skřivánek zpívá, zavírám oči. Jsem u svých milých daleko za světem šťasten. Mám věnec kolem hlavy, líbáme se navzájem. 146 Zdaleka pláč. Procitám. Všecko to tam. Jsem sám a přece šťasten z té spánku chvíle. 147