XXI. Je dobrý, věrný,

Adolf Heyduk

XXI.
Je dobrý, věrný,
Je dobrý, věrný,
všecek bílý, přítulný, oddaný, nejlepší přítel v psí kůži! Jde-li se mnou, poslouchá, je vesel, skáče, prohání se, honí na cestě toulavé vrabce: chytře mu prchnou!
Jdem mimo mladé setí, v setí se ozvala koroptvice. Pustil se za ní, honil ji, štěkal, 154 nadháněl si ji. Marně jsem volal jej zpět, neposlech’, hrozil jsem bičem, nedbal. Běda, teď ubohou lap’, přines ji polomrtvou. Dal jsem ji za ňadra. Zmrskal jsem psa. Chtěl ji zas mít. Kdo ti dal právo vraždit? Pohněván na mne štěk. Měl jsem tě rád, ale jsi přec jen pes! 155